Evropská unie se připravuje na vstup dvou aktů v přenesené pravomoci v platnost. Ty definují, za jakých podmínek lze vyrábět obnovitelný vodík v rámci takzvaných obnovitelných paliv nebiologického původu (RFNBO). Po čtyřměsíčním období přezkumu ze strany Rady EU a Evropského parlamentu, během něhož nebyly vysloveny žádné námitky, budou tyto dva právní předpisy brzy závazné, a to jakmile budou zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.
Jeden z Aktů stanovuje metodologii pro výpočet emisí skleníkových plynů z obnovitelných paliv nebiologického původu a recyklovaných uhlíkových paliv s cílem zajistit 70% snížení ekvivalentu CO2 mezi nejbližším srovnatelným palivem (zemní plyn). Druhý, kontroverznější Akt definuje pravidla pro to, co se považuje za obnovitelný vodík (nebo jeho deriváty). Tato pravidla zahrnují:
- Adicionalitu: Provozovatelé musí připojit elektrolyzér na obnovitelný zdroj energie, který není starší 36 měsíců od spuštění elektrolyzéru
- Časovou korelaci: Výroba vodíku musí být přizpůsobena výrobě obnovitelné elektřiny na měsíční bázi až do roku 2030. Od roku 2030 se musí výroba elektřiny a spotřeba v elektrolyzérů shodovat hodinově.
- Geografickou korelaci: Zařízení pro vyrábějící obnovitelnou energii musí být umístěna ve stejné nabídkové zóně elektřiny jako elektrolyzér.
Tato pravidla se rovněž rovnocenně vztahují na obnovitelný vodík importovaný do Evropské unie, čímž stanovují určitý globální standard pro země, které doufají v export obnovitelného H2 do Evropy. Nicméně, zatímco definice pro obnovitelný vodík jsou již pevně stanoveny, metodologie pro výrobu nízkouhlíkového vodíku je stále v jednání.
Evropská unie v současné době jedná o podmínkách revidované Směrnice o obnovitelných zdrojích energie, známé jako RED III, u které se jednání protáhlo kvůli nesouhlasu některých států ohledně možných ustanovení pro vodík vyrobený z jaderné energie v kontextu sektorových cílů pro obnovitelný vodík v průmyslu. Vodík vyrobený z jaderné elektřiny je dnes vnímán unijní legislativou jako nízkouhlíkový vodík navzdory velmi nízké reálně emisní náročnosti.
RED III vyžaduje, aby do roku 2030 bylo 42% šedého vodíku spotřebovaného evropským průmyslem nahrazeno vodíkem obnovitelným, s postupným zvýšením na 60% do roku 2035.
Zdroje:
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/qanda_23_595