Před přibližně čtrnácti měsíci byla na unijní úrovni publikována revidovaná směrnice na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Směrnice RED zavazuje členské státy k snižování emisí skleníkových plynů a navyšování podílu obnovitelných zdrojů energie v sektorech dopravy a průmyslu. Členské státy musí na základě povinností zajistit do roku 2030 náhradu 42 % spotřebovaného vodíku vodíkem obnovitelným v průmyslu a 1 % spotřeby energie formou obnovitelných paliv nebiologického původu (RFNBO) v dopravě. Protože se jedná o směrnici, musí být transponována do právních řádů členských států. Směrnice nicméně poskytuje flexibilitu, a tak se jednotlivé transpozice liší. Jak je to s transpozicí v ČR?
Vodíkové cíle v nové směrnici RED zavazují členské státy ke konání. V ČR si transpozice RED (podle povinností z ní vyplývajících) vyžádá od roku 2030 spotřebu přibližně 20 tisíc tun obnovitelného vodíku. Tento cíl je hlavním stavebním kamenem aktualizované Vodíkové strategie ČR. Jak cíle členské státy dosáhnou je na nich. Zpravidla lze ale očekávat, že neplnění cílů bude pokutováno.
Směrnice RED je v České republice transponována především do dvou na sebe navazujících zákonů. Jedná se o zákon o ochraně ovzduší, kam se zpravidla transponují cíle v dopravě (pro biopaliva a RFNBO) a zákon o podporovaných zdrojích energie, kde se objevuje transpozice průmyslové části směrnice a transpozice částí RED k elektřině a biometanu. Každou z jednotlivých směrnic má na starosti jiné ministerstvo. Zatímco zákon o podporovaných zdrojích má na starosti Ministerstvo průmyslu a obchodu, zákon o ochraně ovzduší Ministerstvo životního prostředí.
Transpozice povinnosti v dopravě
Novela zákona o ochraně ovzduší byla vládou předložena již 28. 5. 2024. Vodík v dopravě byl do zákona implementován v jednom z pozměňovacích návrhů garančním výborem pro životní prostředí v září 2024. Návrh byl následně schválen ve třetím čtení 6. 12. 2024 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, Senát návrh schválil 22. 1. 2025 a prezident zákon podepsal 6. 2. 2025. Zákon je v současné chvíli přijat.
Zákon zavádí povinnost tzv. vybraným dodavatelům pohonných hmot zajistit minimální množství pokročilých biopaliv, obnovitelných paliv nebiologického původu za kalendářní rok od roku 2026 vzestupně až do úrovně 5,5 %.
Minimální energetický podíl | Termín |
1,25 % energetických v dopravě | V roce 2026 |
1,5 % energie v dopravě | V roce 2027 |
2,5 % energetických v dopravě | V roce 2028 |
3,75 % energetických v dopravě | V roce 2029 |
5,5 % energetických v dopravě | V roce 2030 a každém následujícím roce |
V souladu s povinností směrnice RED3 je zaveden od roku 2030 podíl RFNBO paliv na minimálně 1 % energetických (fakticky 0,5 % protože je využit multiplikátor 2x), přičemž pro plnění obou těchto cílů lze palivo zohlednit jak při spotřebě v dopravě, tak v rafinerii v souladu se směrnicí RED3. Při plnění nad rámec povinnosti v jednotlivém roce lze převést maximálně 0,2 % vybraných pohonných hmot do následujícího. Jednotliví dodavatelé pohonných hmot mohou část svého plnění, tedy dodané množství energie do sektoru dopravy převádět na další dodavatele pohonných hmot.
Pokuta se v případě nedodání požadovaného množství paliva vypočítá z nedodané energie do sektoru dopravy a je stanovena na 2 Kč na 1 MJ energie.
Kromě dodávané energie je vybraný dodavatel pohonných hmot povinen snižovat emise skleníkových plynů na jednotku energie dodanou za kalendářní rok do sektoru dopravy až do výše 11 % do roku 2030.
Minimální snížení emisí | Termín |
6,25 % | V roce 2026 |
6,75 % | V roce 2027 |
7,5 % | V roce 2028 |
8,75 % | V roce 2029 |
11 % | V roce 2030 a každém následujícím roce |
V případě neplnění minimálního snížení emisí se uloží pokuta za součin množství emisí skleníkových plynů v částce 10 Kč za každý kilogram.
Souhrnně pak pokuty v případě neplnění povinnosti v České republice vyjdou dodavatele vybraných pohonných hmot v případě RFNBO na přibližně 240–270 Kč (9,5 – 11 €) za každý kilogram nedodaného vodíku.
Transpozice povinnosti v průmyslu
Zákonodárci v České republice se rozhodli transponovat část směrnice zaměřující se na vodík v průmyslu do zákona o podporovaných zdrojích energie. Tato transpozice nicméně stále nebyla schválená, protože se projednává společně s nechvalně proslulou revizi energetického zákona LEX OZE 3, ke které Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vložila tolik pozměňovacích návrhů (zejména na změnu pravidel pro provozní dotace na FVE), že byla vrácena Senátem České republiky zpět do Parlamentu a její další projednávání se očekává nejdříve v březnu 2025. Změny v LEX OZE 3 se nedotýkají vodíku v průmyslu, podoba transpozice by tedy měla vypadat tak, jak byla navrhnuta ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu.
Povinnost v rámci vodíku v průmyslu se bude vztahovat v ČR pouze na právnické nebo podnikající fyzické osoby s roční spotřebou vodíku vyšší než 1 tuna. Ty budou mít povinnost zajistit, aby podíl obnovitelného vodíku (certifikovaného jako RFNBO) dosáhl 10 % podílu od roku 2030.
Podíl obnovitelného vodíku | Termín |
10 % | Od roku 2030 do konce 2034 |
15 % | Od roku 2035 |
Navzdory tomu, že směrnice požaduje po členských státech zajistit podíl 42 % od roku 2030 a 60 % od roku 2035, transpozice zavádí povinnost výrazně nižší. V tomto případě je navíc pokuta stanovena na 0,6 Kč za MJ nespotřebovaného obnovitelného vodíku. To v případě 1 kg vodíku znamená pokutu jen 72 Kč (téměř 3 € za kg) proti 240 Kč v dopravě.
Česká republika prozatím nepočítá systémově s žádnou dodatečnou podporou vodíku v průmyslu, aby dorovnala dotčeným podnikům zbytek povinnosti vyplývající ze směrnice například formou provozních dotací (o tomto postupu momentálně uvažuje například Německo).
Co chybí, a kde má ČR stále nedostatky?
Přestože se zdá, že je Česká republika v transpozici směrnice RED3 jednou z prvních zemí, faktem je, že se jedná o prostou transpozici, která byla řešena nejjednodušším možným způsobem. Tento fakt dokládá i doprovodná debata na ministerstvech průmyslu a životního prostředí, kde byl vodík řešen jako doplňková záležitost a hlavní úsilí bylo vkládáno především do správné transpozice povinností pro biometan.
V ČR tak i nadále stále chybí pro vodík základní legislativa. Zejména energetický zákon s vodíkem uvažuje pouze jako součástí plynové přepravní a distribuční infrastruktury. Takto ale nelze kvůli pravidlům nakládání s certifikacemi udržitelnosti s vodíkem do budoucna pracovat, protože při blendingu vodíku nelze uplatňovat systém mass-balance. Vodík si vyžádá změnu energetického zákona a nastavení režimu pro ostrovní systémy, tedy systémy, které budou fungovat do té doby, dokud nebude k dispozici funkční přepravní infrastruktura plynovodů na čistý vodík. Faktická implementace plnění cílů RED tak v ČR může narazit především na fakt, že certifikáty udržitelnosti společně se zárukami původu bude potřeba pro vodík vyřešit specificky a systematicky jinak, než jsou nastaveny pro biometan. Vodík si vyžádá svůj vlastní a komplexní legislativní pozměňovací návrh tak, aby bylo možné cíle od roku 2030 České republice dotčenými subjekty vykazovat.
Zdroje:
https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&T=715
https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&T=656
Zdroj obrázku:
