Evropská komise publikovala 20. května 2022 návrh aktu v přenesené pravomoci, kterým stanovuje definici obnovitelného vodíku. Ten stanovuje podmínky, které je nutné splnit pro to, aby vyráběný vodík mohl být prohlášen za plně obnovitelný, a tudíž splňoval nálepku tzv. obnovitelného paliva nebiologického původu (RFNBO). Přestože zveřejněný návrh oproti původnímu znění prošel velkou revizí, stále je natolik restriktivní, že v řadě členských států v podstatě zamezí rozvoji výroby obnovitelného vodíku.
Obnovitelná paliva nebiologického původu se přitom mají podle směrnice o obnovitelných zdrojích (stále se projednává) nově stát jedním ze stavebních kamenů dekarbonizace dopravy a průmyslu. Návrh směrnice stanovuje nové cíle, například podmínku pro dodavatele paliv zajistit, že podíl RFNBO z celkové energie dodávané do odvětví dopravy bude v roce 2030 činit až 2,6 %. V průmyslu bude muset podíl RFNBO v roce 2030 činit až 50 % z vodíku používaného pro konečné energetické i neenergetické účely. Samotné cíle vyplývající z unijní legislativy tak slibují vytvořit poptávku po RFNBO, tedy i obnovitelném vodíku ve výši až 5,6 milionů tun obnovitelného vodíku ročně v roce 2030. Jen v ČR by poptávka měla dosáhnout vyšších desítek tisíc tun. Je tedy zřejmé, že abychom tyto cíle splnili, budeme muset do roku 2030 v ČR vyrábět větší než malé množství obnovitelného vodíku, protože na jeho import se v rozmezí tohoto desetiletí spolehnout nemůžeme. Komise navíc v REPowerEU navrhuje apelem na členské státy cíle pro dopravu navýšit na rovných 5 % a cíle pro průmysl na 75 %.
Komise v navrhovaném aktu v přenesené pravomoci dnes v podstatě navrhuje dva možné režimy výroby obnovitelného vodíku, jedním z nich je napojení elektrolyzéru přímo na obnovitelný zdroj energie (OZE), druhým je napojení elektrolyzéru na elektrizační soustavu a nákup zelené elektřiny pomocí tzv. PPA kontraktů. Je nutné zmínit, že obnovitelným zdrojem energie může každý zdroj vyrábějící zelenou elektřinu s výjimkou biomasy.
Dokument představuje řadu principů, které mají dle Evropské komise zamezit tomu, aby elektrolyzéry neodebíraly kromě zelené elektřiny ze sítě i elektřinu, která je vyráběna z fosilních zdrojů.
- Časová korelace (temporal corelation) je princip, který stanovuje, že spotřebovaná zelená elektřina v elektrolyzéru musí být vždy prokazována v rámci jednotlivých hodin. Tento princip platí pro elektrolyzéry, které jsou napojeny na elektrizační soustavu. Komise nicméně vyšla vstříc prosbám průmyslu a stanovila dočasnou výjimku z časové korelace, a to do začátku roku 2027, kdy vodíkové projekty budou moct místo hodinového prokazování používat měsíční.
Základním problémem nicméně je, že výjimka z časové korelace je jen dočasná a všechny projekty tak budou muset již od počátku počítat s tím, že v roce 2027 budou muset měřit spotřebu s výrobou vodíku hodinově. To znamená výrobu, která je striktně navázána na dodávku zelené elektřiny v hodinových intervalech. Kvůli této podmínce budou výrobci obnovitelného vodíku moct vyrábět jen někdy, a to čistě v závislosti na tom, zda fouká vítr anebo svítí slunce. V sektoru dopravy to mimo jiné bude znamenat, že zatímco s bateriovým elektromobilem dobijete zelenou elektřinu celoročně bez jediného omezení, obnovitelného vodíku bude nedostatek, protože ho půjde vyrábět jen v určitých hodinách nezávisle na poptávce. - Geografická korelace je princip, který stanovuje, že elektrolyzér může odebírat zelenou elektřinu z OZE pouze v rámci stejné obchodní zóny, ve které byl spuštěn. Případně je možné odebírat elektřinu ze sousední obchodní zóny (s hodinovou korelací), ale jen v případě, že elektrická energie prodávaná v rámci denního trhu je v sousední obchodní zóně (kde se nachází OZE) vyšší nebo stejná jako v obchodní zóně, kde se nachází elektrolyzér.
Tato podmínka je diskriminační pro výrobu obnovitelného vodíku, protože nutí výrobce takovéhoto vodíku plnit něco, co nikdo jiný plnit nemusí. Princip energetické unie tkví v postupném propojování přenosových soustav, s cílem umožnit optimální tok elektrické energie napříč jednotlivými členskými státy. Tato podmínka, která bude platná pouze pro elektrolyzéry, efektivně zkomplikuje výstavbu přeshraničních projektů, které Evropská unie mimo jiné podporuje prostřednictvím právního rámce IPCEI. Do té doby, než bude fungovat přeprava vodíku plynovody, což můžeme očekávat ve 30. letech, potřebuje vodík těžit zejména z možnosti lokální výroby, která v ideálním případě kombinuje obnovitelné zdroje energie z okolí a případně i vzdálenějších oblastí. - Princip adicionality má za cíl zajistit, aby elektrolyzéry neparazitovaly na již vybudovaných obnovitelných zdrojích energie a bylo je možné připojovat pouze k instalacím OZE, které nebyly postaveny dříve než před 36 měsíci od zprovoznění elektrolyzéru. V principu by tato podmínka měla podpořit výstavbu dodatečné infrastruktury obnovitelných zdrojů energie. Komise mimo jiné plánuje tento princip neuplatňovat v obchodních zónách, kde je podíl vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů nad úrovní 90 %, to by dle plánů jednotlivých zemí EU do roku 2030 mělo splňovat jen Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a Rakousko. Původní návrh počítal s tím, že tato úroveň bude nastavena na 70 %, pokud by to bylo dodrženo, vešlo by se do úrovně 70 % podílu OZE až 14 zemí.
Evropská komise nicméně navrhla do roku 2027 tzv. grandfathering clause, která zajistí, že všechny projekty elektrolyzérů zprovozněné před začátkem roku 2027, nebudou muset princip adicionality splňovat a bude je tak možné připojit i ke starším OZE. Tato výjimka tak není dočasná jako je tomu v případě časové korelace. - Finanční podpora OZE napojených na elektrolyzér. Asi nejproblematičtějším bodem, a to zejména v počáteční fázi rozvoje vodíkového hospodářství, je podmínka, která stanovuje, že elektrolyzér nesmí být napojen přes elektrizační soustavu na OZE, které je podpořeno investičně, nebo provozně.
Komise zahrnula finanční podporu do tzv. grandfathering clause, to znamená, že všechny elektrolyzéry do roku 2027 mohou používat i OZE, které získávají investiční, či provozní podporu. Jenže pokud elektrolyzér napojíte na OZE, které získává provozní podporu, musíte prokazovat časovou korelaci vždy hodinově, takže v tomto případě neplatí výjimka, která umožňuje měsíční časovou korelaci.
To se zdá být značně problematické třeba pro Českou republiku i řadu dalších států, které plánují, či dokonce již podporují OZE prostřednictvím aukcí, nebo plánují třeba fotovoltaické elektrárny financovat z podpůrných finančních nástrojů. V ČR například z Modernizačního fondu. Pokud by tato podmínka měla zamezit dvojí podpoře, tedy podpoře elektrolyzéru a zároveň podpoře na ně napojených OZE, měla by při nejhorším platit až od roku 2030 (a to i s pro provozní podporu), kdy teoreticky takováto podpora u OZE nebude potřebná.
Problematika aktu v přenesené pravomoci je ještě složitější. Tento komentář rozhodně nezmiňuje všechny podmínky, které bude muset výrobce obnovitelného vodíku plnit.
K návrhu aktu v přenesené pravomoci HYTEP zpracoval stanovisko, které zaslal Evropské komisi. Nicméně je nezbytně nutné, aby Komisi na striktní a diskriminační podmínky upozorňovaly i jednotlivé členské státy. Znevýhodněné budou zejména ty členské státy, které nemají dostatek vodních zdrojů, slunce svítí mizerně a vítr tolik nefouká.
Principy dokumentu nejsou špatně. Zejména adicionalita má svůj svůj smysl, stejně tak jako časová korelace, problémem nicméně je striktnost a relativně málo času, do kdy je možné uplatnit některé výjimky.
Přestože Česká republika má svou vodíkovou strategii z loňského července založenou primárně na nízkouhlíkovém (nízkoemisním) vodíku, pro splnění cílů vyžadovaných unijními institucemi v jednotlivých sektorech budeme muset podpořit výrazně i obnovitelný vodík. Tento dokument z dílny Evropské komise ale rozjezd vodíkového hospodářství komplikuje natolik, že by nám jej mohli závidět i Vogoni.
Plán REPowerEU, který Komise vydala 18. května 2022, navyšuje cíle výroby obnovitelného vodíku oproti Vodíkové strategii EU, a to na rovných 10 milionů tun obnovitelného vodíku vyrobeného v EU a 10 milionů tun obnovitelného vodíku dovezeného ze zahraničí. Pro rozjezd vodíkového hospodářství je potřeba nastavit flexibilní pravidla, která jsou předvídatelná a dají dostatek volného prostoru průmyslovým hráčům. Na vytvoření vodíkového hospodářství a na něj navázanou podporu vodíkových technologií bychom měli nahlížet jako na závod. Na jednu stranu Unie stanovuje velmi ambiciózní plány, na druhou stranu tyto plány pohřbívá ještě v zárodku plánovanou legislativou, a tedy v našem případě přílišnou regulací.
Flexibilita je klíčová. A to s ohledem na fakt, že ne každý členský stát má stejné výchozí postavení. Česká republika má bohužel jedno z těch vůbec nejsložitějších v otázce výroby obnovitelného vodíku. To lze ilustrovat na faktu, kdy přímo napojený 500 kW alkalický elektrolyzér na fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 1,5 MW dosahuje kapacitního faktoru asi 17 %. Bez optimalizace možnosti vyrábět obnovitelný vodík flexibilně v různých časových intervalech docílíme toho, že cena tohoto vodíku v ČR bude nekonkurenceschopná k vodíku šedému a zároveň později i k vodíku, který k nám do Evropy bude importován. Sami se vlastní vinou uzamkneme v komparativní nevýhodě.
Rozvolněnější pravidla, která jsme navrhli v našem stanovisku Evropské komisi, jsou možná až příliš ambiciózní. Přesto potřebujeme alespoň dostatek času na to se adaptovat. Tento čas v sobě zahrnuje zlevnění vodíkových technologií díky úsporám z rozsahu a postupný rozvoj vodíkového hospodářství lokálně krok po kroku v rámci jednotlivých pilotních projektů, které budou i ve svém okolí stimulovat jak poptávku, tak nabídku.
Vodík je komplementární řešení k přímé elektrifikaci a jako takový neubírá na relevanci žádným jiným řešením. Zda se prosadí elektřina opravdu všude, nebo bude lépe fungovat vodíkové řešení třeba v oblasti těžké mobility stejně nakonec rozsoudí sám trh. Pokud chceme být fér, nastavme všem podmínky stejně, a to tím, že je maximálně zjednodušíme.
Naše stanovisko můžete nalézt zde.
