Zatímco Evropa se soustředí na baterie, ve světě získává mezi alternativními palivy stále větší pozornost vodík. Jeho comeback v dopravě má však stále mnoho překážek.
S největší pravděpodobností šlo jen o velmi šťastnou náhodu, stěží však mohla volba padnout na příhodnější místo a čas. Zatímco se radnice v Hamburku připravovala na historicky první zákaz vjezdu vozů s dieselovými motory do centra, automobilka Toyota a její partnerské firmy prezentovaly v německé metropoli plány v oblasti palivových článku poháněných vodíkem.
Hamburský zákaz dopadl poněkud rozpačitě. Týkal se jen dvou ulic, zavedení doprovázely zmatky, a podle mnohých expertů množství emisí ve městě dokonce zvýší. Signál, který město vyslalo do světa směrem k zákazníkům automobilek, byl však jasný: se „špinavým“ spalovací motorem produkujícím emise CO2 můžete mít v budoucnu velký problém.
„Oproti tomu ve vodíkových vozidlech vzniká jen voda, která je tak čistá, že ji je možné i pít,“ říká Stijn van Els, šéf společnosti Shell v Německu. Založit pitný režim na konzumaci destilované vody sice není úplně dobrý nápad, ochutnat trošku z vedlejšího produktu palivových článků poháněných vodíkem však pravděpodobně nikomu neublíží. A skutečnost, že se vodíkem jako možnou alternativou, která v budoucnu nahradí fosilní paliva, zcela vážně zabývá i ropný gigant Shell, nasvědčuje, že je ho potřeba brát zcela vážně.
Vodík bývá občas srovnáván s oživlou mrtvolou. Ve světě včetně Česka se používal od 19. století ve formě svítiplynu k osvětlení měst a vytápění, než ho vytlačil spolehlivější zemní plyn. Od doby, kdy dopravu ovládly spalovací motory, se však pravidelně objevují návrhy, že by mohl nahradit benzin a naftu. Prozatím byly všechny neúspěšné, přesto se odmítají vývojáři automobilek vodíku vzdát, a ten se tak pravidelně vrací do hry.
Pokud se průměrnou spotřebu daří držet zhruba na kilogramu na sto kilometrů, dokáže Mirai ujet na jeden zátah 500 kilometrů. A právě ve skutečnosti, že tankovací proces a dojezd se zase tak moc neliší od klasických spalovacích motorů, vidí propagátoři vodíku jednu z hlavních výhod. „Tankování je velmi rychlé, nabít baterie trvá dlouho. Vodíkové vozy mají větší nádrže a palivo je také velmi lehké. Pokud chcete jezdit na opravdu velké vzdálenosti vlakem nebo kamionem, pak baterie nedává smysl,“ míní manažer Toyoty Vincent Dewaersegger. Japonská automobilka představila Mirai před čtyřmi lety a loni se jich po celém světě prodaly tři tisíce. V Česku zatím v prodeji není, Toyota však počítá, že po roce 2020 se prodeje zdesetinásobí.
Celý článek a další texty najdete ve vydání týdeníku Euro, které vychází v pondělí 25. 6. 2018 a v elektronické podobě je ke stažení v App Store a na www.alza.cz/euro.
Zdroj:
https://www.euro.cz/byznys/vodik-se-odstehoval-do-hamburku-1410801